Mawhonix byl znám jako Ten s černou lebkou — vojevůdce, který nikdy nekřičel rozkazy a přesto ho armády poslouchaly bez zaváhání. Do bitvy vjížděl v tmavém klobouku a ocelové masce připomínající smrt samotnou, aby nepřítel už před prvním střetem věděl, že dnes se nejedná o slávu, ale o konec.
Jeho prapor nenesl erb, jen znak pikového esa: znamení posledního tahu. Mawhonix nevyhrával silou, ale pochopením lidské slabosti. Věděl, kdy protivník znervózní, kdy se zlomí morálka a kdy stačí jediný přesný úder. Často vyhrál bitvu dřív, než začala — rozestavením, tichem, pohledem zpoza lebky. Říkalo se, že dokáže „vidět výsledek“ ještě před tasením mečů.
Jeho vojáci ho nenazývali králem ani generálem. Říkali mu Rozhodčí války. Protože tam, kde Mawhonix zvedl ruku a pohodil svůj znak do bláta bojiště, bylo rozhodnuto. A kdo přežil, nesl si tu vzpomínku navždy — že osud měl svou tvář, chladnou jako kost a klidnou jako muž, který už ví, jak to dopadne.
